Hrdina koná

Studenti 1. LF vstoupili v říjnu do dalšího akademického roku, jehož průběh zběsile komplikuje pokračující koronavirová epidemie, a to ještě intenzivněji než na jaře, kdy se výuka na pár měsíců úplně zastavila. Přestože na fakultním semaforu svítí už delší dobu červená, teoretická výuka probíhá distančně a v malých skupinách studentů je povolena klinická a praktická výuka. Nemocnice v říjnu a listopadu zoufale potřebovaly posily, a i stát povolal mediky k povinné pomoci. A medici? Šli. Do pražských i krajských a regionálních nemocnic, rovnou k pacientům s covidem-19, do sanitek, do odběrových center. Šli se školit do SIM centra, šli dezinfikovat kliky a pomáhat s hygienou pacientů, ale šli si vyzkoušet i odborné činnosti, ke kterým by se za „normálních“ okolností v daném ročníku ještě nedostali. Fakulta jim vyšla vstříc systémem odpouštění části výuky, ale přesto se musí učit, výuka pokračuje. Studenti makají, učí se a pomáhají. Mají náš obdiv a patří jim dík. Na následujících stránkách si můžete přečíst o některých z nich. 

red

Intenzivní medicína je krásná a nepředvídatelná

Když přicházíme v půl sedmé ráno do nemocnice, nedá se vůbec odhadnout, jaká služba nás ten den čeká. Chod oddělení je až neuvěřitelně dynamický a klidné odpoledne se jediným telefonátem může změnit v hektické a uběhané. 

Ale pěkně od začátku. Každá směna začíná sesterským hlášením, během kterého proběhne předání pacientů. Přestože by se mohlo zdát, že se toho za půl dne na oddělení mnoho nezměnilo, opak je pravdou. Není žádnou vzácností odcházet večer domů z poloprázdného oddělení a následující ráno najít všechny postele obsazené. Jakmile si sestry rozdělí pacienty, které budou mít ten den na starost, může naše práce doopravdy začít.

Podání léků i hygiena, děláme vše

Obvykle je třeba pacientům natočit dvanáctisvodové EKG, udělat tekutinovou bilanci, odebrat krev pro laboratorní vyšetření a vzorky poslat potrubní poštou. Samozřejmostí je následné ředění a podávání léků, které probíhá v režii sester, ale pokud je prostor, máme možnost jim pod dohledem pomáhat, a tím se zároveň i učit. Dopolední program mimo jiné zahrnuje péči o hygienu pacientů, a to zejména těch, kteří jsou v těžkém stavu, tedy ventilovaných, plně monitorovaných a s množstvím invazivních vstupů, kde se opravdu hodí každá ruka navíc. 

Pomocná ruka se hodí 

Naším hlavním úkolem je tedy být po ruce sestrám a maximálně se podílet na chodu oddělení. To znamená, že náš den nenaplňují pouze ošetřovatelské úkony, ale také drobnosti, jako je doplňování materiálu, dezinfekce povrchů a tak podobně. Nesmíme zapomenout ani na covidovou část našeho oddělení, kam sestry na několik hodin denně doprovázíme. Práce se zde liší především nošením ochranného obleku a množstvím dalších ochranných pomůcek, jako jsou brýle a štíty, které ji poměrně významně ztěžují. 

Stojí to za to 

Práce na koronární jednotce je náročná, a to nejen fyzicky, ale také časově. Každý z nás odpracuje měsíčně dvanáct směn, denních i nočních. Zároveň se ale každý den učíme novým věcem, sbíráme zkušenosti, vidíme spoustu zajímavých případů a můžeme s čistým svědomím říct, že se stáváme více a více nápomocnými v běžných činnostech. Není to vždycky jednoduché, ale stojí to za to. 

Tereza Votrubová a Anna Dittrichová, 4. ročník VL Koronární jednotka II. interní kliniky

Společně to zvládneme

Jako dobrovolník jsem začala pracovat na covidové jednotce interního JIP v Berouně. Na oddělení leží různí covidoví pacienti. Jeden pacient dýchá s pomocí ventilátoru. Hned na úvod mě vedoucí lékař ARO zaškolil v asistenci při intubaci pacienta, což mě dost vystrašilo. Naštěstí to zatím potřeba nebylo. Na oddělení dělám „holku pro všechno“. Většinou jsem mezi tou skupinkou sester, která se obléká do skafandru. Potom u pacientů pomáhám se vším, co je potřeba – od hygieny po podávání léků. I když je to pro sestřičky teď hodně náročné, neztrácejí optimismus. Věřím, že společně to zvládneme. 

Lucie Šteklová, 5. ročník VL

Pomáháme jako praktické sestry

Od prvního dne třeťáku jsme měly skoro všechny předměty distanční formou. Jelikož tato forma výuky není úplně časově náročná, řekly jsme si, že alespoň pomůžeme tam, kde je to potřeba. 

Proč Beroun? 

Důvodem bylo, že v Rehabilitační nemocnici Beroun hledali výpomoc. Shodou okolností jsme v této nemocnici v květnu odchodili ošetřovatelskou praxi, která se nám moc líbila, a tak bylo rozhodnuto. Veškerý personál na covidovém oddělení je moc milý a vstřícný. Sestřičky se nám věnují a učí nás vše, co je potřeba, a trpělivě vysvětlují, na co se zeptáme. 

Náš den v nemocnici 

Každá směna má 12 hodin a trvá od šesti do šesti. Vstáváme už před pátou hodinou ranní, protože do nemocnice musíme z Prahy ještě dojet, což je relativně náročné. 

V 6:30 to všechno začíná. Jdeme se převléknout do ochranného oblečení, do kterého se soukáme podle přísných pravidel. Nejdříve si nasazujeme ochranný overal, poté rukavice, respirátor FFP3, roušku, návleky na boty, ochranné brýle a ochranný štít. Asi si dokážete představit, jaké vedro ve všech těch plastových vrstvách je. Nakonec nasadíme ještě druhé rukavice a vyrážíme k pacientům. 

Provedeme ranní hygienu, podáme léky, změříme krevní tlak, saturaci a teplotu. Když je vše hotové, můžeme se svléknout a máme tak hodinu času, než znovu jdeme k pacientům. Při další návštěvě odebíráme krev na vyšetření glykémie a ABR a učíme se píchat kanyly. Samozřejmě rády pomáháme taky s dalšími úkony, které jsou v danou chvíli potřeba, jako je roznášení jídla a tak dále. I když jsme státem nebyly povolány, jsme rády, že jsme se takhle zapojily. Jedná se o smyslupnou brigádu, která nás baví, je prospěšná a dohání absenci praktické výuky. Všem studentům podobnou výpomoc v nemocnici určitě doporučujeme.

 Marie Zavaliani a Rita Lužák, 3. ročník VL

Jak vypadá práce mediků v odběrovém centru

Od letošního září vypomáhám v covidovém odběrovém centru Všeobecné fakultní nemocnice. Spolu se mnou zde pracuje mnoho kolegů napříč všemi ročníky všeobecného lékařství, studenti zubního lékařství a také pár studentů fyzioterapie, kteří pomáhají s administrativou. 

Mnozí z vás si již odběr vyzkoušeli na vlastní kůži. Já vás zde seznámím s tím, jak probíhá testování z druhé strany. Ranní směna do práce nastupuje v půl sedmé a má za úkol přichystat vše potřebné pro hladký průběh nadcházejícího dne. Na převlečení, doplnění materiálů, odemčení a přichystání odběrových buněk má první směna třicet minut. Před sedmou hodinou již před buňkami netrpělivě přešlapuje skupinka lidí čekajících na odběr. První pacient k nám přichází v sedm hodin. 

Administrativa a dva odběry 

V rámci směn jsme rozděleni do dvou pozic, kterými jsou administrativa a výtěry. Nejprve jde pacient do buňky, kde se vyřizuje administrativa – tedy ověření elektronické žádanky, nebo vytvoření nové žádanky pro samoplátce. Kontrolujeme zde kontaktní údaje, pojištění, vypisujeme žádosti o papírová potvrzení o negativním výsledku testu pro cestování a další administrativní záležitosti. S žádankou a se štítkem na zkumavku posíláme pacienta do buňky, kde probíhají výtěry. Zde odebíráme dva vzorky – první z krku a druhý z nosohltanu. 

Nejnáročnější jsou děti 

Lidem, kteří k nám jdou poprvé, celý proces nejprve vysvětlíme a poradíme, co dělat, aby odběr proběhl co nejsnadněji pro obě strany. I tak je nejtěžší uklidnit pacienta před výtěrem. Samotný odběr vzorku je pro nás hračka, ale pokud se pacient šklebí, vrtí nebo uhýbá hlavou, tak to celý výtěr výrazně komplikuje. Velmi náročné z tohoto ohledu jsou pro nás děti. 

Práce s pacienty v odběrovém centru je velmi nevyzpytatelná. Na jedné straně máme pacienty, kteří nám nosí čokoládu a sladkosti, na druhé stojí pacienti, kteří jsou protivní a občas na nás křičí, i když vina není na naší straně. Takže je to jako na houpačce. Naštěstí zatím výrazně převládají příjemné zkušenosti nad těmi nepříjemnými. 

Uklidit a zamknout 

Zkumavky s odebraným materiálem po odběru zabalíme do igelitových pytlíků, pro které si v pravidelných intervalech jezdí kolegové z laboratoře. Poslední pacient na odběr přichází okolo 15:45, laboratoř si v té době vyzvedává poslední vzorky a odpolední směnu čeká úklid. Během půl hodiny má za úkol vydezinfikovat všechny povrchy uvnitř buněk, uklidit nepořádek, který během dne vznikl, převléct se z našich „skafandrů“, vynést koše s použitým oblečením a infekčním materiálem a zamknout buňky.

Tereza Cigánková, 5. ročník VL