Jaké jsou naše šance prodloužit si život?

 

Téma dlouhověkosti vzbuzuje ve společnosti velký zájem a není na tom nic divného. Opravdu se však otevírají nové cesty, jak zůstat dlouho živ a zdráv? Výzkum v této oblasti probíhá, ale odborníci upozorňují, že nejvíce let nám zatím přidá především dodržování zásad zdravého životního stylu. Češi v tom mají mezery, a věk dožití by si tak mohli v průměru výrazně prodloužit. Profesorka Eva Topinková nicméně připomíná, že na stáří je potřeba se tak jako tak připravit, a to nejen fyzicky, ale i duševně.

Když se podíváme na délku života některých starověkých filozofů a básníků, možná budeme překvapeni: Platón 80, Démokritos 90, Euripidés 75, Sofoklés 90. Samozřejmě zdaleka ne všichni se dožili takto vysokého věku, ale pokud se člověk narodil do privilegované vrstvy občanů, přežil dětství a nedostal nějakou smrtelnou infekci, měl pravděpodobně slušnou šanci dožít se zhruba stejného věku jako dnes. Průměrná délka života se od té doby výrazně zvýšila, ale podle profesora Jana Černého z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy nemá smysl v současných úvahách o dlouhověkosti srovnávat průměrnou délku života v různých dobách. „Z evolučního hlediska není důvod, aby se délka života člověka v průběhu věků měnila. Lidé měli v minulosti stejné biologické předpoklady k dlouhověkosti jako dnes. Statistický nárůst střední délky života je hlavně zásluhou hygieny a medicíny,“ soudí biolog Černý. 

Medicína dnes bezpochyby dokáže zachránit a prodloužit životy i v případech, které by dříve byly beznadějné, a její možnosti se rozšiřují. Vysokého věku se tak dožívá stále více lidí, ale zároveň přibývá dlouhodobě nemocných pacientů. Průměrná délka života bývá v České republice uváděna u mužů přibližně 77 let a u žen 83 let a dlouhodobě se zvyšuje. 

Délka života ve zdraví je u nás ale pouze 62 let, příliš se v čase nemění a v evropském srovnání je spíše podprůměrná. „Původní gerontologické teorie z 80. let, že dojde ke kompresi nemocnosti, se nenaplnily,“ konstatuje přednostka Kliniky geriatrie a interní medicíny 1. LF UK a VFN profesorka Eva Topinková a dodává, že vzhledem k prodlužování délky života a navyšování věku odchodu do důchodu je „longevity“ tématem nejen zdravotním, ale i politickým a ekonomickým. 

Potenciál je obrovský
Jak dlouho žili ve zdraví staří Řekové, nevíme. Vzhledem k tomu, že razili heslo „ničeho příliš“, jedli středomořskou stravu, pravděpodobně netrpěli našimi civilizačními nemocemi a museli se obejít bez našich medicínských možností, můžeme spekulovat, zda ti dlouhověcí na tom nebyli v průměru lépe než my dnes.

Právě na délku života ve zdraví bychom se přitom podle odborníků měli zaměřit v první řadě – celková délka života se pak pochopitelně také prodlouží. Ale ačkoli se longevity, biohacking, tzv. superpotraviny a potravinové doplňky staly horkým tématem lifestylových magazínů a sociálních sítí a vznikají antiagingové nebo longevity kliniky, životní styl Čechů není obecně ideální a podle metodiky Eurostat lze navíc až 25,6 procent všech úmrtí v České republice definovat jako předčasná. Odpovídají tomu některé ukazatele zdraví české populace, které s životním stylem souvisí. Dlouhodobě například narůstá obezita – podle Státního zdravotního ústavu se u nás s nadváhou potýká více než třetina žen a téměř polovina mužů, obezitou trpí zhruba pětina mužů a žen. Z dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky vyplývá, že roste počet léčených diabetiků i nově hlášených zhoubných nádorů. Zdaleka nejčastější příčinnou úmrtí v České republice – až ve 40 procentech – ovšem zůstávají kardiovaskulární choroby.

Potenciál ke zlepšení v oblasti kardiovaskulárního zdraví je podle profesora Michala Vrablíka v České republice obrovský. „Na kardiovaskulární choroby se v České republice umírá stále hodně často, úmrtnost je ve srovnání třeba s Francií dvojnásobná,“ upozorňuje profesor Vrablík s tím, že na prvním místě mezi „tichými kardiovaskulárními zabijáky“ je vysoký tlak. „Obezita je přibližně na sedmém místě, ale je to velmi obtížně měřitelné, protože obezita přispívá k celé řadě dalších komorbidit, mění spektrum krevních tuků a zvyšuje právě i krevní tlak, který je z hlediska ztracených let číslo jedna,“ vysvětluje profesor Vrablík z III. interní kliniky 1. LF UK a VFN. 

Při preventivních prohlídkách zaměřených na kardiovaskulární zdraví se sleduje šest biomarkerů, mezi něž patří například hladina cholesterolu, hladina krevního cukru nebo poměr bílkoviny ke kreatininu ve vzorku moči. Důležité je, že naprostá většina sledovaných parametrů je ovlivnitelná životním stylem. „Nadměrný kalorický příjem, nedostatek pohybu, kouření a alkohol vysvětlí 70 procent rizika infarktu myokardu. Jsou to banální věci, ale týkají se velkého množství Čechů, podotýká Vrablík. 

Na dobré kardiovaskulární zdraví, a tím i dlouhý život ve zdraví a dlouhý život vůbec, se přitom zakládá už „v mládí“. „Medián člověka s infarktem je v České republice 65 let, což znamená, že polovina infarktů postihuje pacienty ještě v jejich produktivním věku. Problém, který se manifestuje v 65 letech, začne vznikat mnohem dříve. Cévní poškození běží velice dlouho. Máme-li s tím něco udělat, pak je třeba začít co nejdřív, protože když se cévní onemocnění rozvine, můžeme ho stabilizovat, ale nikdy už ho neodstraníme,“ upozorňuje Vrablík.

Pestrá strava, nikoli superpotraviny
S problematikou dlouhověkosti se v současnosti pojí velké množství marketingu a kvetoucí byznys v podobě individualizovaného poradenství, infuzních a kyslíkových terapií a dalších inovativních metod včetně plastické chirurgie. Jak ale vyplývá z údajů o zdraví české populace, na pořadu dne průměrného Čecha, který by si chtěl co nejvíce prodloužit zdravý život, není biohacking, sebeoptimalizace nebo ladění jídelníčku pomocí superpotravin, ale návrat k základům zdravého životního stylu a pravidelné preventivní prohlídky. 

Doktorka Tereza Vágnerová z Kliniky geriatrie a interní medicíny 1. LF UK a VFN uvádí jako jednoduché vodítko osm zásad Americké kardiologické asociace (Life’s Essentials 8): jezte zdravě, hýbejte se, nekuřte, kvalitně a dostatečně spěte, udržujte zdravou váhu, hlídejte si hladinu cholesterolu a krevního cukru, dbejte o zdravý krevní tlak. „Jde o jednoduché zásady, které jsou ale důležité pro prevenci civilizačních chorob a přidají nám zdaleka nejvíce let života,“ vyzdvihuje nutriční specialistka Vágnerová. Hned na prvním místě v seznamu doporučení kardiologů je zdravé stravování. V médiích a na sociálních sítích se lze setkat s mnoha různými druhy diet, ale podle Vágnerové se z hlediska dlouhověkosti navzdory probíhajícím výzkumům zatím žádná neprokázala jako lepší než jiná. Základem je nicméně podle kardiologů i nutričních specialistů pestrá strava, omezení škodlivých potravin, střídmost a několik dalších principů stravování, nikoli superpotraviny. Odborníci se také většinou shodnou, že ani potravinové doplňky nemají pro dosažení dlouhověkosti nebo zdraví smysl – neexistují studie, které by jejich pozitivní vliv prokazovaly. Všechny potřebné látky by měl člověk do těla dostat vyváženou a pestrou stravou. Jinak se to má v případě deficitu některé esenciální látky, pokud je obtížné ji z potravin získat. V našich zeměpisných šířkách se například doporučuje suplementace vitaminu D vzhledem k nedostatečnému slunečnímu záření v zimních měsících a horší dostupnosti ryb. 

Nic není zadarmo
V souvislosti s longevity probíhá řada výzkumů a naše poznání o možnostech dlouhověkosti se rozšiřuje. Předpokládá se, že dlouhověkost je ze 40 procent dědičná, a proto se hledají genetické variace, které člověka k dlouhému životu predisponují. Takových genů už byly popsány desítky a vyvíjejí se také metody, jak genom upravovat – za metodu CRISPR získaly v roce 2020 její autorky Nobelovu cenu. Podle profesora Jana Černého se v budoucnosti dočkáme genetických modifikací nejen za účelem předcházení a léčby vážných chorob, ale právě i v souvislosti se zvyšováním šancí na dlouhý život.

Vědci zaměřují svoji pozornost také na význam buněčné autofagie, respektive mitofagie. Autofagie je buněčný proces, při kterém buňka rozpoznává a odstraňuje své poškozené či nepotřebné části, aby udržela vnitřní rovnováhu – homeostázu. V případě mitofagie jde o specifický druh autofagie zaměřené na mitochondrie, které jsou jakožto „buněčné elektrárny“ pro dlouhověkost pravděpodobně zásadní. Mitochondrie jsou vystaveny kyslíkovým volným radikálům, které produkují při výrobě energie, a tím dochází k poškození jejich DNA. Vede to postupně k ztrátě jejich funkce a různým degenerativním procesům spojeným se stárnutím. Mitofagie tyto poškozené mitochondrie odstraňuje, a tím reguluje mitochondriální dysfunkčnost.

Na zvířecích modelech bylo prokázáno, že kalorická restrikce procesy autofagie akceleruje. Pozitivní dopad kalorické restrikce pro lidi však zatím prokázán nebyl. Současně ovšem farmaceutické společnosti provádějí výzkum preparátů, které by autofagii dokázaly spouštět. Profesor Černý však upozorňuje na rizika zásahů do fungování buněk: „Pilulky, které umožní identifikovat a selektivně likvidovat mitochondrie s poškozenou genetickou informací, jsou určitě na dohled. Já bych v tom ale byl opatrný, nic totiž není zadarmo. V průběhu evoluce se z lidského organismu stal sladěný orchestr a zasahovat do jeho buněčných regulací se nemusí vyplatit. Když ohneme fungování buněk jedním způsobem tak, jak chceme, mohou se časem objevit nepředvídané důsledky někde jinde.“ 

Umění stárnout a ikigai
Profesorka Topinková upozorňuje, že současný „zápas se stárnutím“ s sebou nese také určitou stigmatizaci stáří, která nakonec souvisí nejen s touhou zůstat co nejdéle zdravý, ale také vypadat mladě, k čemuž pomáhají i plastické operace. Na stáří je ale podle přednostky Kliniky geriatrie a interní medicíny nutné se tak jako tak připravit. K tomu je mimo jiné potřeba zůstat v psychosociální pohodě. Mezi stresory přitom patří právě i negativní prožívání stáří. Ostatně se předpokládá, že zatímco vysoký krevní tlak zvyšuje riziko infarktu dvaapůlkrát, psychosociální stres ho zvyšuje čtyřikrát. Ví se také, že sociální izolace přispívá ke zvýšenému riziku psychiatrických onemocnění a rozvoji demencí. Psychosociální nepohoda a s ní spojený chronický stres také vede k tomu, že se ve stáří objevují zvýšené zánětlivé parametry. Imunita přestává fungovat optimálně, a to poškozuje tělo jako celek. S blížícím se stářím je proto podle profesorky Topinkové nutné dbát nejen o fyzický zdravotní stav, ale také duševní stav, sociální vazby a celkovou odolnost neboli resilienci a well-being. I na tom lze podle přednostky Topinkové pracovat: „Důležitý je zdravý postoj k životu, schopnost zvládat stres a budovat vlastní odolnost. Resilience je dovednost, kterou lze rozvíjet, stejně jako péči o duševní zdraví. Příprava na stáří pak zahrnuje především sociální složku – mít kontakty, mít někoho, na koho se lze obrátit, a být pro někoho důležitý. Člověk potřebuje někam patřit a mít pocit, že jeho život má smysl. To často přináší práce nebo činnosti, které nejsou významné jen pro jednotlivce, ale i pro širší okolí. V tomto ohledu se mluví o japonském konceptu ikigai, tedy o důvodu, proč každé ráno vstávat. Umění stárnout tedy spočívá v posilování sociálních vazeb, vědomí toho, kým jsem, a v přijetí nevyhnutelných změn, které život přináší. Významný může být i spirituální přesah – ať už v podobě osobní spirituality, nebo jednoduše hlubšího pocitu smyslu a důvodu, proč žít svůj život naplno i ve vyšším věku,“ shrnuje profesorka Eva Topinková. 

mal