Jednička pracuje na zlepšení výuky – a to i díky absolventům

Je všeobecně známou skutečností, že lékařské kompetence se skládají ze tří hlavních oblastí – teoretických znalostí, praktických a komunikačních dovedností. Především druhá, ale v jistém ohledu i třetí uvedená položka byly hlavní náplní debaty s absolventy naší fakulty z minulých let. Před nedávnem se totiž děkan Aleksi Šedo spolu se studijními proděkany, dalšími členy kolegia děkana a zástupcem studentů sešel s představiteli skupiny absolventů, která se aktivně pokusila formou vlastní ankety shromáždit názory svých kolegů na kvalitu výuky na Jedničce. Jistě by šlo namítnout, že počet respondentů ankety nebyl zcela reprezentativní, její výsledky však byly natolik zajímavé a významné, že se jimi vedení fakulty začalo systematicky zabývat.

Ze setkání vyplynul především kritický postoj absolventů k přínosu klinické výuky pro výkon budoucího povolání, což je způsobeno zejména nedostatkem praxe během studia, a tím i nedostatkem praktických dovedností na jeho konci. Diskutovalo se o obecném směřování výuky medicíny, které je u nás zaměřeno hlavně na široké teoretické znalosti, přičemž praktické dovednosti absolvent získává v rámci předatestační přípravy. 

Oproti tomu např. francouzská výuka je v druhé polovině pregraduálního studia organizována praktičtěji, medici jsou aktivně zapojeni do provozu nemocnice jako „externes“. Po určité době tak dobře poznají základy administrativní práce či diferenciálně diagnostického a terapeutického uvažování u nejčastějších klinických jednotek a cítí se lépe připraveni pro lékařskou práci. Nevýhodou tohoto systému však je, že se ve výuce nestihnou dostatečně představit všechny odbornosti. Nezbývá čas přednést méně časté choroby, takže některé klinicko­patologické jednotky studenti během medicíny nepoznají. Pravidelná práce v nemocnici jim také může zabrat velké množství času, které by měli věnovat samostudiu. Ideální by tedy bylo zkombinovat výhody obou systémů a najít kompromis, který mediky dobře obeznámí s teoretickým základem medicíny, na němž mohou stavět své klinické zkušenosti, zároveň je však dobře připraví i na budoucí povolání. 

Absolventi přišli s řadou konkrétních návrhů na zlepšení stávající situace, o nichž se na schůzce debatovalo a které se stávají předmětem širší diskuse na úrovni vedení fakulty, přednostů klinik i zástupců studentů.

Jak lépe zorganizovat šesťák? 

Nejdiskutovanější byl 6., závěrečný ročník studia. Jednalo se o možnostech zkvalitnění výuky předstátnicových stáží či organizaci ročníku, která by umožnila lepší přípravu ke státním rigorózním zkouškám (SRZk). Absolventi např. doporučují, aby v 6. ročníku byly vyučovány jen státnicové předměty a aby na přípravu k SRZk byl vždy vyhrazen 1–2týdenní prostor. S tím souvisí také diskutovaná extenze výuky do odpoledních hodin, proti které absolventi namítají, že omezí možnosti samostudia mediků. Pro navýšení praktické výuky navrhují využít i povinné klinické stáže u lůžka v jiných nemocnicích než ve VFN, a to v celé, resp. maximálně možné délce stáže. Poukazují přitom na dobré zkušenosti z lékařských fakult v Brně a Olomouci, kde mandatorně posluchači vyjíždějí do mimocentrových „periferních“ spolupracujících nemocnic. 

Absolventi uvedených moravských fakult si toto řešení velmi pochvalují a zdůrazňují hlavně jeho přínos pro získání potřebných praktických dovedností, zejména díky tomu, že na externích klinických pracovištích jsou mnohem častěji v přímém kontaktu s pacienty. Za druhý velký klad považují, že se zde opakovaně setkávají s nejběžnější škálou zdravotních problémů daného klinického oboru, což se jim na superkonziliárních fakultních klinických odděleních stává ojediněle – navíc obvykle jen v případě závažnějších komplikací.

Co změnit v sylabech a rozvrzích? 

Řada návrhů se týká také změn v sylabech a rozvrzích. Absolventům mj. nepřijde jako vhodné tříštění státnicových předmětů do více ročníků – 5. a 6., příkladem jsou Gynekologie nebo Interna. V tomto kontextu se diskutovalo o přesunu SRZk z Interny do 5. ročníku. Další možností je přidat určitý časový prostor do výuky Pediatrie, jenž by mohl být využit na propedeutiku (pokud by to bylo jen trochu možné, nikoliv do nižších ročníků), a současně zvážit objem požadovaných znalostí u SRZk, který absolventi považují – na základě svých současných zkušeností – za příliš extenzivní. Protože je ovšem rozšíření jakéhokoli předmětu velmi obtížné, navrhují ušetřit čas v sylabu sloučením předmětů Hygiena a epidemiologie a Pracovní lékařství, tudíž i omezit zbytečné duplicity ve výuce. 

Absolventi ocenili nedávno zavedený e­learningový kurz RTG diagnostiky. Navrhují proto využít e­learning i v teoretické části výuky dalších klinických oborů, což by mohlo zvýšit objem času pro práci studentů na lůžkových odděleních nebo v ambulancích. Diskutována byla i nutnost zlepšovat komunikaci mezi pedagogy a mediky a eradikovat situace, jež by mohly vést k pocitu dehonestace na straně jedné a dojmu nezájmu o studium na straně druhé.

Bude se klinická základna rozšiřovat i nadále? 

Vedení naší fakulty bere předložené podklady a komentáře absolventů velmi vážně a začalo se jimi okamžitě systematicky zabývat v kolegiu děkana, „task force“ (TF) pro klinickou výuku i v pedagogické komisi. Shoda mezi oběma stranami panuje v názoru na rozšiřování klinické báze pro výuku. Jedním z více důvodů pro tuto strategii je např. fakt, že díky vývoji poznatků a zvyšování úrovně soudobé lékařské vědy se většina diagnostiky přesouvá do ambulantní péče či se zkracuje doba hospitalizace, takže student za dobu své stáže neuvidí longitudinální vývoj onemocnění u téhož pacienta. Navíc přibývá nemocných, kteří nesouhlasí s vyšetřením od mediků nebo v jejich přítomnosti. 

Fakulta si je možných přínosů otevírání nových výukových pracovišť dobře vědoma, proto postupně již několik let v součinnosti s TF a pedagogickou komisí monitoruje a podporuje extenzi výuky u lůžka v klinických oborech mimo VFN. Míra současné externalizace je v různých předmětech různá a je plně v odpovědnosti garanta předmětu. V zájmu aktualizace kurikula lze jistě očekávat další diverzifikaci klinických bází pro výuku ostatních klinických předmětů ve 4.–6. ročníku. Konkrétní řešení, tedy především dobře promyšlený výběr nově otevíraných klinických výukových pracovišť, ale bohužel i překonání určitých tradicionalistických zábran v myšlení některých klinických učitelů, si na Jedničce vyžádá ještě další odbornou diskusi. 

Mimochodem, s podobnými zábranami se vedení fakulty potýká i ve výměnném studentském programu Erasmus. Některé kliniky totiž dlouhodobě odmítají uznat výuku na jiných evropských univerzitách – třeba na prestižní lékařské fakultě Univerzity v Heidelbergu – za dostatečně kvalitní.

Podaří se sjednotit výuku napříč fakultami? 

Všichni přítomní se rovněž shodují na potřebě sjednotit výuku mezi vyučujícími, ústavy, klinikami i fakultami na základě zásad evidence­based medicine. Je opravdu nevhodné, aby bylo v jednom předmětu od jednoho zkoušejícího požadováno něco jiného než od druhého, stejně jako neuznávání doporučené studijní literatury některými zkoušejícími. Studenti se tak dostávají do poměrně obtížné situace, kdy se u určitých otázek musí učit různé varianty odpovědí a podle osoby examinátora volit ty relevantní. 

Řešením by, alespoň do jisté míry, byla tvorba aktuálních učebních textů, na jejichž obsahu by byla široká shoda vyučujících daného oboru. I to však naráží na řadu obtíží. Tvorba vhodných učebních zdrojů nemusí být snadná zejména vzhledem k rychlosti vývoje medicíny. Ne vždy je možno vydat „intrafakultně“ – a tím méně mezifakultně –, uznávanou a všeobecně podporovanou učebnici ve všech klinických oborech. Jednička v tomto směru již podniká určitá opatření, vyřešení daného problému ale nebude krátkodobou záležitostí. Přesto se podařilo docílit určitého pokroku a poměrně významných dílčích úspěchů. 

V případě státnicových předmětů vedení fakulty prosadilo a zavedlo mezifakultní tematické okruhy, které by měly poskytnout určitou standardizaci, jejímž hlavním dlouhodobým cílem by měl být standardní odborný profil absolventa oboru všeobecné lékařství v ČR.

Z toho důvodu také Jednička jako první lékařská fakulta v ČR a SR předložila na setkání všech tuzemských i slovenských lékařských fakult jejich jednotlivá kurikula, která jistě budou inspirací nejen k porovnání s vlastním kurikulem, ale i k případným úpravám např. hodinových dotací nebo skladby jednotlivých předmětů. K těm nepochybně dojde v blízké budoucnosti i u nás. Konkrétní možné změny budou probírány především na setkáních TF pro klinickou výuku. V zájmu zvýšení důrazu na získávání klinických dovedností u našich posluchačů byl již v roce 2003 připraven Log­book mandatorních výkonů, jejichž splnění se stalo standardní podmínkou ukončení studia.

Medicínské simulace do povinného kurikula? 

Pracoviště Jedničky navíc průběžně nabízejí možnost získat další praktické dovednosti v rámci fakultativních výkonů a systematického rozvoje extrakurikulárních aktivit. Vedení fakulty klade důraz i na rozvoj moderní simulátorové výuky a výuky na trenažérech, a to na téměř všech pracovištích, zejména pak v Centru medicínských simulací při Fyziologickém ústavu. Tato výuka se bude dále rozšiřovat a v kontextu kratších hospitalizací i stále menší ochoty pacientů ke kontaktu s mediky se zdá být vhodnou alternativou. Ukazuje se však, že ačkoli z uvedených důvodů, které jsou vpravdě globální, dostává výuka v simulacích celosvětově stále více prostoru v klinických i preklinických předmětech, zájem o ni mezi studenty není takový, jaký bychom očekávali. Byť je v našem SIM centru každoročně formou volitelného předmětu velmi kvalitně připravována simulátorová výuka praktického řešení nejběžnějších akutních stavů v medicíně, není její kapacita vůbec naplněna. Vedení fakulty má vizi zavést medicínské simulace do povinného kurikula s tím, že potřebnou hodinovou dotaci naleznou ve výuce, která bude vyhodnocena jako méně přínosná, tedy zbytná.

Budou sami studenti aktivnější? 

I přes veškerou snahu fakulty uvedené výzvy řešit je zřejmé, že jsou některé komentáře a nespokojenost našich absolventů zcela oprávněné. Částečně jim lze předcházet lepší komunikací se studenty. Vždyť studentská reprezentace je zastoupena v kolegiu děkana, akademickém senátu i v jednotlivých pracovních skupinách zapojených do kontinuální kultivace kurikula. Vedení Jedničky očekává, že takové zastoupení je pro studentskou obec reprezentativní, funkční a aktivně předává podněty ke zlepšení. Na druhé straně je evidentní, že přítomnost studentů v organizačních složkách fakulty představuje pouze jejich současnou reprezentaci. Proto bohužel uniká významné procento reakcí především na 6. ročník a chybí adekvátní zpětná vazba. 

Názory absolventů jsou ovšem přínosné i vzhledem k jejich nadhledu, jak by měli být budoucí lékaři připraveni na vykonávání profese, což studenti ještě nemohou úplně obsáhnout. Komise pro hodnocení výuky proto co nejdříve vypracuje plán zefektivnění zpětné vazby od absolventů a také od mediků 6. ročníku. Jedná přitom i o jiných možnostech, jak stávající systém vylepšit a zjednodušit, např. tím, že budou mít studenti příležitost hodnotit výuku už v jejím průběhu. Také zde ale bude zapotřebí řešit jeden základní problém, a sice napojení hodnotícího systému na Studentský informační systém, které je však ve správě univerzity, nikoli fakulty. Přineslo by to s sebou jistě některé výhody, jejich praktický dopad ale bude ještě třeba prodiskutovat a analyzovat.

Získá absolventská anketa pevné místo v hodnocení? 

Ukazuje se, že absolventská anketa tedy vhodně podpořila již probíhající snahy o zkvalitnění výuky na Jedničce, o které usilují vedení fakulty spolu s komisí pro hodnocení výuky a studentskou komorou akademického senátu. Dodala jim navíc nový pohled v jiném formátu. Ten snad pomůže najít nové priority či další možnosti zkvalitnění výuky, především v klinických ročnících. Rozhodně je žádoucí, aby anketa mezi absolventy proběhla v následujících letech znovu. Zjistíme, zda její statistický význam posiluje, navíc budeme mít příležitost meziročního srovnání. Zpětná vazba je totiž pro směřování fakulty a přípravu studentů všeobecného lékařství na jejich budoucí náročné povolání nesmírně cenná.

Tomáš Hanuš, proděkan pro klinickou pedagogiku 

Otomar Kittnar, předseda komise pro hodnocení výuky 

David Novotný, zástupce studentů